Prostě jen můj příběh.....

Re: Prostě jen můj příběh.....

Odeslatod baru v úte 24. čer 2014 22:40:48

Ahoj Krykry, držím pěsti, ať ti chemo rychle uteče. Pak už bude zase dobře. Mně moje děti během léčby strašně moc pomohly. Bulku v prsu jsem si našla, když bylo staršímu 8 měsíců (už tehdy celkem velkou), ale k mé smůle (a štěstí zároveň) jsem v té době kojila a má gynekoložka nad ní proto mávla rukou (nemám jí to za zlé). Trvalo další rok a půl, než jsem změnila gynekologa a skončila na mamografii. O štěstí mluvím proto, že díky zpoždění v diagnóze přišlo ještě druhé těhotenství, na které bych si asi jinak s ER+ nádorem a BRCA2 mutací netroufla. Nicméně jak je na mém případě vidět, druhé těhotenství se situací zase tak zásadně nezacloumalo - a tak se můžu aktuálně radovat z ukončené léčby a "remise bez známek onemocnění". Zatím mám tedy jen 2 roky od zahájení léčby, tak ještě není na místě říkat "hop", ale optimismus mi nechybí ;).
baru
 
Příspěvky: 7
Registrován: stř 11. čer 2014 23:04:25

Re: Prostě jen můj příběh.....

Odeslatod Milý Skřítek v ned 01. čer 2014 17:21:39

http://skritek.pise.cz/8-valecne-veteranky.html
Milý Skřítek
 
Příspěvky: 67
Registrován: pát 17. kvě 2013 10:16:13

Re: Prostě jen můj příběh.....

Odeslatod Kilala v ned 25. kvě 2014 0:49:56

to tak bývá,že všechno se se.. najednou. Nemáš to jednoduchý:( ale většina z nás neřešila jenom nemoc, ale spousty problémů k tomu. Jinak co se týče dítěte, záleží jakou máš prognózu,jaký budeš mít výsledek léčby, ale dítě po onkologické léčbě rakoviny prsu je možné a znám onkologické pacienty co dítě mají nebo se o něj pokoušejí.Navíc v případě dobré prognózy naopak další těhotenství by ti mohlo ještě o něco zlepšit prognózu.. Ale samozřejmě se doporučuje nějakou dobu počkat. Po léčbě je možné si o tom promluvit s tvým onkologem. Neházej ještě flintu do žita.
Kilala
 
Příspěvky: 58
Registrován: úte 03. črc 2012 0:29:13

Re: Prostě jen můj příběh.....

Odeslatod boja v úte 06. kvě 2014 12:32:31

Ahoj, držím pěsti
ač je to rok co jsem se diagnozu dozvěděla já, tak si ještě dobře pamatuju ten šok (byla jsem navíc přesvědčená že to bude v pohodě) nejistotu, očekávání, obavy atd....
Hlavně že máš okolo sebe lidi kteří ti dají podporu, pokud by se tobě nebo jim nedostávalo síly tak si požádej o psychickou podporu ve formě tabletek. Ve stacionáři v HK taky potkáš spřízněné duše.
Já mám v jiném pořadí léčbu jako ty a už docházím do HK jen na herceptin a Zoladex a přemýšlím o návratu do práce, každá to máme trochu jinak, ale po 4 červených už to bylo jen lepší a lepší.
Tak ať to nejen dnes dáš ... a dáš, uvidíš :)
boja
 
Příspěvky: 13
Registrován: pon 13. led 2014 22:30:59

Prostě jen můj příběh.....

Odeslatod krykry v pon 05. kvě 2014 22:18:40

Ahoj všem,které jste zde a kterým vděčím za spoustu info do začátku toho včeho.....
Je léto 2013 a já se svou 2,5 letou dcerou a přítelem jsme poprvé na dovolené a u moře-nádhera.
Bohužel můj vztah je doprovázen velkou obavou a strachem,aby se někde z minulosti nevyhrabaly nějaké finanční resty přítele,o kterých nemám ani páru.Jak se ukázalo,eufórie z krásné dovolené pominula během 3 týdnů co jsme byli doma.Přítelovi přišla pošta z exekučního.Posledních mých reservních 20 tis.padlo na to,aby mi domů nepřišli nějací úředníci a já přišla o věci na které jsem tvrdě celé roky dřela a šetřila.Za 14 dní přišlo exekuční pro změnu z pojišťovny.A to už jsem měla hodně špatný pocit ,když mi přítel vyprávěl svou verzi co ten dopis obsahoval.Bohužel se ukázalo že jeho verze je jedna velká lež,a jak se říká "důvěřuj ,ale prověřuj",nedalo mi to a já druhý den volala na pojišťovnu.Po vysvětlování co jsem zač a jaký vztah spolu máme,jsem dostala jednu velkou sprchu,která asi nastartovala ten šílenej stres a obavu co s náma bude.Verdikt zněl že celých 7 let si neplatí zdravotní a sociální pojištění a jako OSVČ nepodává ani daňové přiznání.Tak a co teď?V prosinci mi končila mateřská,novou práci jsem neměla a na krku dluhy a ke všemu chlapa ,co mi skoro 6 let lže do očí!!!!!!!!!!!V tu chvíli se mi vše sesypalo jak domeček z karet a já nevěděla co dělat.Vyřešila jsem to tak,že jsem chtěla být s dcerou sama a abych byla schopná se o nás finančně postarat,vrátit se do práce na tři směny a sdílet společnou domácnost se svojí maminkou,která ještě chodí do práce a jen jí umožnily změnu pracovní doby,aby mohla vnučku dávat do školky.Do práce jsem se těšila,staré známé kamarádky a tak.Věřila jsem že to prostě zvládnem.Od ledna jsme měly bydlet společně,bez tatínka.Chvilku to šlo,ale nastaly problémy,které jsme nečekaly-babička vnučku nezvládala a byla zní psychicky dost špatná,a tak mě bylo řečeno,že si asi budu muset najít takovou práci,abych si dceru obstarala sama.Takže pro mě další psychická pecka!
No,a aby toho nebylo málo,našla jsem si při sprchování bulku-jak lékaři nazývají-v horním kvadrantu pravého prsu.Užuž jsem to chtěla hodit za hlavu,ale pak jsem si uvědomila že už tu nejsem jen já sama pro sebe,ale že mám krásnou dceru :P ,a vzhledem k tomu ,co se teď všude dočítáme a jak na nás z různých médií vykukují osoby,které si prošly rakovinou prsu,Řekla jsem si-koukej .se nechat vyšetřit,ať máš klid aspoň v tomhle.To bylo v lednu 2014.
Moje psychika byla úplně bod bodem mrazu-nevěděla jsem co řešit dřív.No a tak se stalo,že jsem svou naštvanost,ublíženost a zklamání asi někam skovala a řekla si,že lidé si dávají druhé šance,a tak jsem nejen kvůli dceři,ale i kvůli sobě a lásce k tomu lumpovi mu dala ještě šanci a jsme spolu.O tom co jsem si našla,jsem ho v nejbližší době informovala.
24.2. jsem byla na vyšetření v HK-mammo,ultrazvuk a zrovna odběr na biopsii.Paní doktorce se to nezdálo,a já v tu chvíli nějak vnitřně věděla,že výsledek,který bude za týden asi nebude dobrý.
No,a taky že nebyl-bohužel,ta bulka co jste si našla je zhoubný nádor a budete muset na operaci a samozřejmě ozařování,to jsem si vyslechla 5.3. a zrovna se jela objednat do Sanusu na operaci.Tu jsem podstoupila 18.3..Na pokoji se mnou byla úžasná straší paní,která před operací podstoupila 4chemo,neměla vlasy,ale měla energii a sílu bojovat s tou mrchou,která,ani nevíme proč,se vetřela do našich životů,a zkouší jak je kdo silný.
Je mi 34 let,mám skoro 3,5 letou dceru a přítele,který doufám že to nevzdá,jelikož nás všechny čeká velká zkouška a náročný boj-podle onkologa mě čeká roční léčba,která zahrnuje nejen vyřazení vaječníků,jak mi řekl -Zoladexem,ale také chemoterapie 4x AC/ taxol 12x + biologická léčba Herceptinem 1rok a samozřejmě ozařování.
Myslím,že nikdo z nás s tímhle nepočítal.Snažím si to nějak moc nepřipouštět,ale ten strach a obavy,co mě čeká,jak mi bude a hlavně aby to zabralo a už se nic neukázalo,je velký.Bolí mě i to,že se asi musím smířit s tím,že pokud budu chtít být zdravá,další dítě by bylo velké riziko recidivy.
Zítra mě čeká první červená :cry: -bojím se,ale chci jí zvládnout co nejlíp.
Mám okolo sebe pár skvělých přátel,kteří mi nabízejí pomocnou ruku a dost mě podporují,a já je mám za to moc ráda a vážím si jich.
Hodně síly,zdraví a aspoň trochu optimismu nám všem!
krykry
 
Příspěvky: 4
Registrován: pon 05. kvě 2014 20:31:13


Zpět na Vaše životní příběhy

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron